Tomino

Aneb proč je radmo se Nedvědovi a Poborskému vyhnout.



Českým fotbalistům do opravdové kvality ještě hodně chybí. Teď nemám jen na mysli neslavné účinkování Čechů na světovém šampionátu, které vygradovalp otřesným výkonem proti Ghaně.

Narážím hlavně na chování některých jedinců po příletu zpět do Čech. Zatímco Petr Čech nebo Tomáš Rosický na letišti v Ruzyni ochotně poskytovali rozhovory a fotili se s fanoušky, duo nejzkušenějších se opět předvedlo.

Karel Poborský se v odletové hale ani nezastavil a vozíkem na kufry všechny snaživce o rozhovor či podpis doslova před sebou hrnul. Zmohl se jen na opravdu trapné „uhněte!“. Zřejmě pana manažera naštvalo, že si česká média dovolila hodnotit jeho účinkování v Německu jako špatné. (To je, přiznejme, ještě uefemismus, protože to byl jedním slovem průser).

Kritiku svého kamaráda zřejmě neunesl Pavel Nedvěd, který se na rozdíl od Poborského odehrál slušné mistrovství, Ani on se nehodlal nechat otravovat nějakým hmyzem a se slovy „už jsem všechno řekl“, rychle mířil pryč.

Je to poněkud zarážející, protože oba fotbalisti dobře znají poměry v italské lize, Poborský hrál za Lazio, Nědvěd kopal tamtéž a v současnosti hájí barvy Juventusu. Kdyby si totiž něco podobného dovolili na fotbalem dýchajícím Apeninském poloostrově, čekalo by je v novinách doslova peklo. Nehledě na to, že by jim pár nejmilitantnějších fanoušků šlo k jejich příbytkům ručně vysvětlit, co jsou to pravidla slušného chování.

Pozoruhodné je, že pro oba pány to nebyl zdaleka první podobný úlet. Poborský je svým „vřelým“ vztahem k médiím doslova pověstný. Ochotu projevuje, jen když jde trochu provařit mistrovo podnikání. A Nedvěd? Ten se pro změnu jeden čas s médii nebavil vůbec. Vadilo mu, že novináři vytáhli, že uvažuje o rakouském občanství.

A tak je svým způsobem spousta novinářů ráda, že Češi vypadli. Nemusí nahánět zhýčkané „hvězdy“, které jsou náladovější než počasí v dubnu.

linkuj.cz vybrali.sme.sk